ABYSTE SE ZASTAVILI, MUSÍ VÁS NĚKDY ŽIVOT KOPNOUT pořádně DO ZADKU.
David Pražák – Můj příběh
Jak jsem již o sobě řekl, jsem snílek. Navíc klikař, náhoďák, člověk, kterého většinu času uvidíte s úsměvem na tváři a ten, který má radost z každé maličkosti a opravdu miluje život. A dost často ode mě uslyšíte větu: „žiju si svůj sen“.
Můj osobní zlom, jestli tomu tak můžu říkat, začal v roce 2020 a nikdy bych neřekl, že taková „blbost“ natolik ovlivní život nejen můj, ale i spousty lidí kolem nás.
Posledních 9 let jsem podnikal v gastronomii. Byl jsem stále plný nových plánů – ambiciózní, úspěšný, ale vnitřně vyčerpaný.
Moje pracovní nasazení jelo na maximum – výkon, povinnosti a nekonečný seznam věcí, které ještě musím udělat a které neustále hrnu před sebou. Občas mě doháněl pocit úzkosti, že to nikdy neskončí. Žádné koníčky, zábava, činnosti, které jsem vždy míval rád. To, že tím trpěla i moje rodina jsem si samozřejmě nedokázal, nebo spíš nechtěl připustit.
Každé další ráno jsem vstával unavený, bez síly a byl jsem známý i tím, že neustále zívám. Pořádně jsem nespal, často se budil a hlava mi pořád jela v myšlenkách na to, co všechno musím zítra zase zařídit.
Ale jak to tak bývá, když jedete na hraně, vesmír vám vyšle signál. Nejdřív jemně poklepe na rameno a když to nepochopíte, tak přitlačí 🙂
A přitlačil 🙂 K tomu, že mé tělo nestačilo regenerovat se přidala i hlava. Má únava a nedostatek soustředění zapřičinili, že jsem během jediného měsíce třikrát naboural. Naštěstí se nikomu nic nestalo, ale dodnes si vybavuji ten nepříjemný pocit, kdy sedím za volantem, před autem, kterému jsem právě zbořil celý zadek a já si říkám: „opravdu se to stalo, nebo se mi to jen zdá?“ Jak rád bych se probudil, ale bohužel, tohle byla realita. Kdo to máte se svým podnikáním podobně, asi víte, že z tohoto rozjetého vlaku je velmi těžké vystoupit, ale mě se to povedlo.
Neříkám, že mi to všechno došlo hned, ale pravdou je, že to tenkrát odstartovaly dva malé sáčky, které přinesla moje manželka od svého kamaráda a začala si z nich doma dělat drinky.
Řekla jen: „To nejlepší z ovoce a zeleniny. Jeden ráno, druhý večer“.. Popravdě, nic mi to neříkalo. Byl jsem zvyklý na všemožné diety, půsty a další kratochvíle, které jsme spolu zažili, takže jsem jen mávl rukou a řekl, že já tohle nepotřebuju a žil si dál ve svém „zombie světě“. Když jsem to pak po dvou měsících zkusil jen proto, abych všem dokázal, že to nefunguje a že se úplně zbláznili, otočil se mi život o stoosmdesát stupňů.
Začalo to návratem energie a já se po pár dnech zase začal usmívat. Postupně se srovnal spánek, už jsem se nebudil a světe div se „já přestal zívat“. I hlava začala fungovat nějak jinak a já si začal uvědomovat, jak moc chci být zase sám sebou.
Dnes je mi 48 let a já s každému s nadšením říkám, že díky těm pytlíčkům jsem začal znovu žít.
Práce je pro mě pořád důležitá, ale zdaleka ji nedávám tolik času, jako dřív. Rád a s láskou se věnuji rodině i „sobě“. Zamiloval jsem se do jógy, zkouším různé meditační praktiky a rád experimentuji s produkty, které pozitivně ovlivňují naše zdraví.
A samozřejmě mluvím a doporučuji každému, ať ty „kouzelné pytlíčky“ vyzkouší taky.
Protože tady nikdo nemá co ztratit .. a každý může jen získat.
